Trávník posetý krtinci asi potěší málokterého zahrádkáře. Ale dokdy vlastně krtek hrabe? Je šance, že toho někdy nechá? Kdy je vůbec s prací hotov? Bohužel nikdy…
Krtkům můžeme omlátit o hlavu kdeco, ale rozhodně jim nelze vyčítat nedostatek píle a pracovní disciplíny. Během dvaceti minut dokáže tento černý sameťák svými silnými tlapičkami přemístit šest kilo zeminy, přitom sám váží sotva deset deka.
Krtek je zkrátka dříč a úderník. Maká pět hodin v kuse, potom si na tři hodinky zdřímne a pak zase dalších pět hodin bagruje a hledá potravu. U něj obzvlášť platí ‚jak k jídlu, tak k dílu‘. Má totiž obzvlášť silnou látkovou výměnu, která vyžaduje hromadu paliva. Krtci proto musí futrovat ostošest – šneky, červy a další podobnou havěť. Už po desetihodinovém půstu jim hrozí smrt hladem. Není proto divu, že nikdy nemají hotovo. Malý tunelář poddoluje až 3000 metrů čtverečních plochy, čili rozvrtat půlku fotbalového hřiště je pro něj hračka.
Kontrolu nad svou mohutnou podzemní říší (chodbičky mívají několik stovek metrů) krtek zvládá díky svým obzvlášť vyvinutým smyslům. Svými mrňavými očky sice skoro nevidí (byť není úplně slepý, jak se leckdy traduje), ale o to lépe má vyvinutý sluch, čich a hmat. Na 200 metrů dokáže vycítit larvu, která se mu zatoulala do revíru.
Bez hromádek to nejde
Neoblíbené krtince přitom nejsou jen vyházená přebytečná hlína z chodbiček. Slouží také k odvětrání. Pokud je naštvaný zahrádkář udusá, ničemu tím nepomůže – promptně vedle vyroste další hromádka.
Těžko o tom asi přesvědčit zahrádkáře, který si zakládá na anglickém trávníku a kterému z něj malý chlupáč právě udělal měsíční krajinu, nemluvě o tom, že mu třeba notně pošramotil i kořínky rostlin. Ale je třeba zdůraznit, že krtek je především velmi užitečný, pokud jde o bioturbaci, česky řečeno prohrabávání a kypření zeminy, jež udržuje půdu živou a úrodnou.
Za normálních okolností se krtek dožívá dvou až pěti let. To ten animovaný od Zdeňka Milera je jinačí kabrňák: Ten už hrabe od roku 1957, nemluvě o tom, že na rozdíl od svých skutečných kolegů má kukadla přes půl kebulky.
Pár faktů o krtkovi
Krtek má válcovité tělo, okolo 12 cm dlouhé. Samice jsou obvykle menší. Oči má malé a skryté za chlupy a zrak má proto špatný, ale slepý není. Naopak sluch a čich má vyvinutý. Uši jsou jen malými výstupky v kůži. Srst má obvykle tmavě hnědou, ale protože díky životu pod zemí nejsou ani jiné barvy znevýhodněny, vyskytuje se celá řada odstínů.
Krtek má přední tlapky dobře uzpůsobené k hrabání; jsou svalnaté, vyvrácené a s velkými drápky. Na předních tlapkách má 10 „prstů“. Zadní nohy jsou menší, ocas jen 2 až 4 cm dlouhý.
Hloubí dva typy tunelů – těsně pod povrchem v době, kdy pátrá po samičkách. V hloubce 5–20 cm pak tunely, ve kterých žije a skladuje potravu. Délka tunelů může být až několik stovek metrů.[Dožívá se 2 až 5 let.
Živí se převážně bezobratlými živočichy, které vyhledává pomocí sluchu a čichu a vyhrabává je ostrým čumáčkem. Mezi jeho potravu patří například hmyz a jeho larvy, ještěrky, ale dokonce žáby, myši a žížaly.
Samice mívá na jaře (obvykle v březnu až dubnu) po čtyřiceti dnech březosti 3–7 mláďat. Ta se rodí slepá, neosrstěná a velká asi jako fazole; prohlédnou za 3 týdny. Zpočátku pijí mateřské mléko, po 3 týdnech sama loví. Pohlavně dospívají již v druhé polovině prvního roku života a poprvé se rozmnožují obvykle hned následující jaro.
(převzato z internetu)